Palác Dunaj

Liberecká realizace, financovaná pojišťovnou Donau Allgemeine Versicherung A. G. byla postavena takřka současně s expoziturami v Praze. Do města přinesla typ velkoměstského, pasážového paláce a patří k Foehrovým největším mimopražským zakázkám. Novostavba znamenala zásadní hmotovou a výškovou proměnu Soukenného náměstí a zajímavá je i z hlediska památkové péče, neboť jí musel ustoupit památkově chráněný hostinec Německý dům, od Johanna Josefa Kuntze, zřejmě nejkvalitnější ukázka liberecké klasicistní měšťanské architektury. Stavební práce včetně nosného železobetonového skeletu provedla liberecká filiálka prestižní vídeňské firmy Ed. Ast, Stroner & Co., která se musela potýkat s řadou obtíží, kdy např. kvůli problematickému podloží a svedení Harcovského potoka do podzemí, musela být část domu vybudována na 820 čtyřmetrových pilotech z jedlového dřeva, nesoucích základový železobetonový rošt. Přízemí obsahovalo prodejní plochy (nacházelo se zde 14 různých obchodů), první patro bylo využíváno pro provoz pojišťovny a zbylá kromě dvou posledních sloužila k bydlení. Ústředním prostorem osmipodlažního domu byl Lichthof (světlý dvůr), rozsáhlý, provzdušněný centrální prostor krytý mohutným nadsvětlíkem, do nějž ústily čtyři pasáže a jednotlivá podlaží spojovaly dvě schodišťové „věže.“ Samozřejmostí pak bylo elektrické osvětlení, ústřední teplovodní a teplovzdušné výtápění, vodovod, domovní telefon a zdviže (2 páternostery a 3 běžné výtahy). Z uměleckohistorického hlediska stojí architektura paláce Dunaj na pomezí moderního konstruktivismu a expresionismu s vlivy populárního neoklasicistního revivalu. Protože byla budova ve vztahu k drobné okolní zástavbě značně naddimenzována, Foehr se pokusil o její optické snížení terasovitým odstupňováním posledních dvou obytných pater. Současně se mu podařilo potlačit výrazně monoblokový charakter objektu využitím expresivně zaoblených nároží vtažených do těla stavby.
 

V roce 2013 byla stavba rekonstruována podle návrhu architekta Petra Stolína a dostala tak zpět svou noblesu.

Zdroj textu: Liberec-Reichenberg